Těhotenství a porody mě fascinují opravdu už od raného dětství. Ve 13 jsem začala číst knížky o ženském cyklu, o těhotenství a porodech, koho jsem potkala, tak jsem se ptala na jeho porod. Četla jsem porodní deníčky na internetu. V 15 jsem si dokonce napsala svůj porodní plán, se kterým jsem šla nakonec i rodit.
V 19 jsem pak plánovaně otěhotněla a nesmírně se těšila na porod. No v porodnici se všechno změnilo, nerespektování porodního přání, zacházení jako s odpadem, nerespektování jakékoliv lidskosti. A to jsem si vybírala porodnici opravdu pečlivě. Uvažovala jsem i o domácím porodu, ale tak nějak jsem se nechala zlomit systémem, že v porodnici se dá taky krásně porodit, a hlavně že je to bezpečnější. No rozhodně to nebylo bezpečnější pro mojí psychiku, a vůbec si nemyslím, že jakékoliv intervence by mohli být bezpečné pro moje miminko. Tenkrát jsem dulí profesi neznala, navíc i kdybych ji znala, myslela bych si, že je to něco eko, ezo, zkrátka něco mimo můj vesmír.
Když jsem šla rodit po druhé, vybírala jsem si porodnici ještě pečlivěji, ale ani tak jsem nebyla 100% spokojená. A začínala přemýšlet jak to změnit. Nejdřív jsem začala na instagramu šířit jakousi osvětu ohledně porodů a mateřství. Což mě dostalo do uzkého kontaktu s dulami, tam jsem zjistila, že dula rozhodně není nějaká bytost plující po obláčku s batikovanou sukní. Pochopila jsem, že jsou různé duly, stejně jako jsou lidi různí. A je jedno jestli jste taková, či maková dula, to důležité na téhle profesi je, že hájí zájmy svých klientů. Ať už si přejí jakýkoliv porod, dula je tam od toho, aby ten porod proběhl podle představ klientů. Na druhu stranu jako dula znám fyziologii porodů, a tak se nevyhnu šíření osvěty, a co je pro matku a dítě vhodné, a co už je za hranou. Defacto jsem zjistila, že tohle, na rozdíl od porodní asistence, kde se učíte spíše rizika porodu, a tím ve vás vyvolávají strach, je práce snů. Vlastně jste takový psycholog na porodním sále. Což je úplný win-win. Jako střední školu jsem totiž studovala pedagogické lyceum. Kde jsme měli spousty hodin psychologie, a jednu dobu jsem přemýšlela i nad studiem psychologie. Každopádně jsem pořád necítilo, že je to ONO.
Když jsem si začala dopisovat s jednou dulou, začala jsem opravdu cítit, že to ONO, je právě tahle práce. Měla jsem trošku obavy, co na to řekne okolí, moje okolí rozhodně není nakloněné jakýkoliv alternativě. Vlastně já jsem pro ně už ezo, eko, bio "lesana", a to já sama se nepovažuju ani na půl cesty k těmto nálepkám. Koneckonců co to vlastně znamená, že? Ale barefoot boty jsou pro moji rodinu už přespřílíš, zatímco pro mě to znamená naprosto normální hodnota. Ale to neznamená, že dětem zakazuji konfekční boty, ony je prostě nosit nechtějí, protože je v tom logicky tlačí noha, navíc se mi líbí i víc vzhledově... No ale být dula u porodu? Hájit fyziologii porodu, pokud si to žena přeje? Chodit k domácím porodům? Tak jsem se bála, že to hned smetou ze stolu. Ale víte co? Hned první reakce byla, že to je přesně povolání pro mě. Že ani nevěděli, že něco takového existuje, ale jestli existuje ideální práce pro mě, tak je to tahle. Takové nadšení jsem nečekala. Pak už se přidali i babičky, které mi řekli, že kdyby to povolání existovalo i za jejich porodů, tak dulu všemi 10 chtějí.
Došlo mi, že dula rozhodně nemusí byt eko, ezo, aby dokázala pochopit porodní proces, aby dokázala během porodu ženě pomoc zvládat vlny (kontrakce). Stačí být empatická a sebevědomá. Stačí tam pro rodící ženu být a hájit její přání. Za žádnou cenu ženu neodsuzovat a neponižovat. Naopak dodávat ji sebevědomí v tom, že její rozhodnutí a činy mají smysl, a dělá je z nějakého opodstatněného důvodu.
V tu chvíli začala moje dulí cesta. V červenci roku 2022. A pokračuje do dnes, konečně se začíná už formovat. A já se nemůžu dočkat, až půjdu k prvnímu porodu jako dula.
Comments